Až do pondělního rána jsem na průjezd amerického vojenského konvoje napříč naším územím neměl zvláštní vyhraněný názor. Bylo mi jedno, zda kdokoli z mých přátel, nebo blízkých je zastánce či odpůrce této opičárny, jejíž skutečný význam pochopil málokdo z nás. Pravý význam průjezdu konvoje a názorná demonstrace USA -že mají také zbraně a umí je použít- totiž v žádných médiích popsán, nebo vysvětlen nebyl.

Mediální humbuk, který předcházel vstupu americké armády na území ČR jsem bral s nadhledem, taktéž zprávy o tisícovkách příznivců čekajících na hranicích jsem nebral nikterak vážně. Zlom v mém postoji k věci nastal až v pondělí dopoledne, po výjezdu konvoje směrem k našemu hlavnímu městu. Toto pondělní dopoledne si budu pamatovat ještě mnoho let, jelikož právě tento den jsem se poprvé styděl za svou národnost.

Na zprvu poklidné cestě z Liberce do Prahy jsem nic zlého netušíc dojel krokem jedoucí kolonu vozidel. Až během popojíždění v této koloně jsem si všiml podezřele zvýšeného počtu „čumilů“ podél dálnice. Ano, skutečně. Amíci byli předemnou
Má přítomnost ve špatný čas na špatném místě zapříčinila z jindy rutinní cesty jízdu smrti a zděšení, doplněnou o náhlé záchvaty nevolnosti. Po dvaceti minutách střídavého stání a náznaku pohybu vpřed se mi podařilo dojet parodii na konvoj, který čítal asi 10 vozidel. Konvoj jel pomalu v pravém jízdním pruhu, levým pruhem jej předjížděli ostatní řidiči, kteří si je za jízdy fotili a statečně mávali z otevřených okýnek vojákům sedícím na kapotách a ložných plochách svých vozidel. Záchvat pořízení co nejlukrativnějších snímků účastníky provozu nenarušil ani ostrý zvuk sirén sanity, která se zoufale, leč marně snažila prodrat houfem lovců senzací vpřed. Doufejme, že dojela včas.
Při objíždění kolony jsem byl svědkem momentů, které se nedají popsat. Příslušník PČR stojící v pozoru a salutující mužům v amerických uniformách (předpokládám, že to dostal rozkazem), děvčata na mostě odhalující své poprsí zdobené americkými motivy, lidé s mávátky amerických a českých vlajek, transparenty na mostech Hello America, Thank You, Welcome and Stay.....

Okupace? Osvobození? Nevím.....

Po předjetí kolony jsem otřel pot z čela a po R10 pokračoval směr matička Praha. Kolona amerických vozidel konečně za mnou, avšak cesta se začala teprve teď stávat skutečně nebezpečnou. Dálniční těleso lemovaly stovky lidí a při jízdě jsem si připadal jak jezdec WRC, který spoléhá na zdravý rozum přihlížejících, že mu neskočí přímo pod auto, v odstavném pruhu odstaven nezvykle vysoký počet „porouchaných“ automobilů, jejichž řidiči se místo reflexní vesty a výstražného trojúhelníku vybavili raději fotoaparátem či kamerou. Odbočující a připojující pruhy na dálničních sjezdech připomínali spíše parkoviště, dálniční mosty se změnily v hlediště. To vše za dohledu státní i obecní policie.
No bože, tak jedou Američani, nevšiml jsem si ale výjimky v zákoně, který na rychlostních komunikacích upravuje pohyb chodců a parkování automobilů v době okupace. Dle zákona tam zkrátka neměl nikdo co dělat. Ze zážitku mohu konstatovat, že rychlost 60km/h na této silnici byla daleko za hranicí předvídatelnosti a bezpečnosti. Od Mladé Boleslavi navíc začalo hustě pršet a v kombinaci s nárazovým větrem už šlo skutečně o život. Čumilové nic nedbali a ve větru a dešti vyhlíželi konvoj.
R10 je v případě zhoršených klimatických podmínek považována za vysoce rizikovou. Zajímalo by mne, jak by reagovali úřady a média v případě dopravní nehody, při které by figurovali i přihlížející čumilové. Před očima mám centimetrové titulky: „řidič zabil chodce“, řidič nepřizpůsobil rychlost“, „řidič....“, „řidič....“, „řidič....“. Jako vždy by už nikdo neřešil, že ta rodinka s pejskem vlastně stála na dálnici, kde neměla co dělat.

Do opravdových mrákot jsem se ale dostal až v Praze. Na nadjezdu v Horních Počernicích se provoz kvůli čumilům na chvilku zastavil. Využil jsem stání v koloně k jedné zdravotní cigaretce na čerstvém vzduchu. Během střídavého modlení, děkování pánu bohu a spokojeného bafání jsem se otázal přihlížející slečny, proč tu vlastně je. Odpověď tázané slečny s americkým mávátkem v ruce mne přiznávám – vyvedla z rovnováhy. „Podívejte se co je tu lidí“ odpověděla. Zmateně jsem zalapal po dechu a ze zbytků sil jsem se zmohl na reakci „No dobrá, tak je tu spousta lidí, ale proč jste tu vy?“ „Celý den to hlásí ve zprávách, tak mne zajímalo o čem to mluví“. Šokem jsem vdechl zbytek cigarety i s filtrem a jal se proklínat pánaboha, že mne nechal přežít tuto cestu. Holčina tedy nevěděla kdy, co, ani proč. Ostatní měli vlajky, tak si jednu taky sehnala a jako ovečka tupého stáda si šla stoupnout s davem?

Rezignoval jsem na jakékoli další interakce a večer se věnoval přemítání a meditaci. Jakou roli v naší společnosti sehrávají média? Tu zásadní. Díky nim totiž nemají lidi svůj vlastní názor, ale jdou s davem, jehož směr je určen právě mediální propagací. Proto v naší krásné zemi není možné dosáhnout rozumných cílů, protože jít proti davu je zkrátka nemožné. Dav jde tím směrem, kam mu média řeknou.
Věřím tomu, že nebýt celá akce mediálně podporovaná a označovaná jako senzace, projela by celá americká armáda bez povšimnutí. Večer bychom se ve zprávách dozvěděli, že pan Novák nalezl první houbu, vlekaři ukončují sezónu, Českem projeli Američani, fenka Asta porodila 8 štěňat, Slavie vyhrála 6:2 a více na TN.cz.

Proč nikdo nevítal s transparenty „Thank You“ českou armádu vracející se ze zásahu při povodních, proč nikdo nevítá a neděkuje složkám záchranného systému za záchranu životů při hromadných nehodách, proč nikdo neděkoval s transparenty „Welcome and Stay“ policistům a zásahovým jednotkám při romských nepokojích na severu čech? Odpověď na všechny otázky je stejná a jednoduchá. Nikdo Vám to nenařídil. Netýká se Vás to. Nedozvěděli jste se to díky nezájmu médií, protože nejde o naprostou senzaci. Přitom jde technicky o totéž - po dálnici jede spousta velkých aut.

Nikoli americkou armádu ale právě tyto skupiny nazývejme opravdovými hrdiny, neboť právě oni zajišťují náš klidný spánek a to mnohdy s nasazením vlastního života. Vyzývám všechny z vás, kteří jste stáli podél silnic a s mávátky, nebo transparenty vítali americkou armádu ZAMYSLETE SE!!!
Proč jste tam stáli? Odpovězte si sami pro sebe a popravdě. Proč jste vítali armádu, která v pobaltí nacvičovala jak co nejefektivněji narušit mír v evropě, ale je vám lhostejná přítomnost českých složek a institucí, které životy skutečně zachraňují – jen média rozhodla, že to nechcete, nebo nepotřebujete vědět.